Vladimír Urbánek
Zatímco první výzkumné téma vychází z přímo z filozofické kritiky pojmů a mezioborová synergie může stát teprve na druhém místě, druhé výzkumné téma je interdisciplinární ve své podstatě. Základní perspektivou je historický výzkum evropské integrace, tedy kontinuit a diskontinuit historických jevů dotýkajících se mocenských vztahů uvnitř Evropy, ale i definic vnějších hranic a postojů vůči blízkým i vzdáleným kulturám, s nimiž se Evropa setkávala. Mnohé z těchto procesů ovlivňují jak současné evropské společnosti, tak podobu a postavení Evropské Unie. Cílem výzkumného tématu je prověřovat inventář kánonu evropské kultury, tedy zkoumat diskurz o těch považovaných za její východisko (řecké umění, římské právo, židovsko-křesťanská religiozita) i těch, které bývají v tomto celku marginalizovány nebo považovány za odchylku od normy (pyrenejský či balkánský islám, etnická různorodost, vysoká míra kulturní synkreze, nedemokratické proudy). Nelze ovšem ignorovat odstředivé tendence identitárních hnutí, ať už na úrovni států či regionů prezentujících se jako národně či historicky přirozené celky, které ale existují zároveň s proudy dostředivými chápajícími místní a sociální kulturní specifika především jako bohatství variability, spíš než jako důslednou odlišnost. Uchopení takto komplexního tématu evropských identit umožňuje produktivně promýšlet integrační možnosti Evropy a postavení mezi dalšími globálními silami, kde Evropa už dnes hraje roli mocnosti zodpovědné nejen vůči sobě samé ale celému světu.
Vzhledem k historické perspektivě výzkumného tématu jej organizujeme částečně chronologicky. Specifické otázky se týkají vnímání kulturnímu odkazu období před příchodem křesťanství do střední Evropy a fenoménu Římské říše, k němuž se evropské kultury vracely v neustále se opakujících renesancích, reflexe středověkých fenoménů a kulturních a institucionálních dopadů středověké Evropy, specifické svou křesťanskou univerzalitou i sebestředností lokálních mocenských center, modernizující se Evropy náboženských válek nebo racionalizačních a osvícenských projektů, technologického zlomu průmyslové revoluce, emancipačních hnutí 19. století i válek a totalitních režimů 20. století vedoucích k upevnění potřeby Evropské integrace. Napříč těmito otázkami se stýkají Archeologické ústavy v Praze a Brně, Etnologický ústav, Filosofický ústav, Historický ústav, Slovanský ústav, Ústav pro českou literaturu, Ústav pro jazyk český. Akcentována bude například problematika mnohojazyčnosti v evropských kulturách, kolem něhož se vytvořil koherentní tým Filosofického ústavu, Historického ústavu, Ústavu pro jazyk český a Ústavu pro českou literaturu věnující se zejména raně novověké mnohojazyčnosti na především na základě studia učenecké korespondence a dalších pramenů.